Mistrovství ČR francouzských ovčáků a flanderských bouvierů
5.9.2009 Česká Třebová

Mistrovství očima neprotřelého závodníka
Co se týče mojí kynologické historie, mám za sebou zatím závody jen okresního formátu, tzv. vidlácké závody. A proto jsem se vzrušením a obrovskou zvědavostí přistupovala k „velkému“ závodu, který se konal poprvé v historii a to Mistrovství ČR francouzských ovčáků a flanderských bouvierů.
Závod probíhal dne 5.9.2009 na stadionu v České Třebové. Perfektně připravený harmonogram určil každému závodníku přesně dobu a část závodu, kterou má absolvovat. Prostředí vypadalo příjemně, počasí dávalo tušit, že bude hezký den a tak ranní rozjezd zastihl závodníky celkem veselé a příjemně ostražité. Nálada se přenesla i na psy a po prvních poslušnostech bylo zcela jasné, že dojde k těsným soubojům.
Skutečnost však byla jiná, jak postupoval čas, zvolna se výsledková listina plnila jmény závodníků, kteří získali nulu v některé z částí, nebo kteří závod nedokončili vůbec z důvodu diskvalifikace. Člověk by řekl, že jednomu se to stát může, ale tady vypadli tři z celkem osmnácti psů! Důvodem bylo podle posouzení rozhodčích neovladatelnost psa, kdy ve dvojím případě „zaútočil“ pes na rozhodčího a v jednom případě na vlastního psovoda. Slovo „zaútočil“ je zde správně v uvozovkách. S bodovým ohodnocením ze všech tří částí odcházelo pouze šest psů!! Zbývajících 11 psů mělo v některém z oddílů nulu.
Nutno podotknout, že nejen pro mě byli velkým překvapením beauceroni, kteří předvedli pěkné výkony. Na cvičištích je není moc vidět, ale tady ukázali, že jsou vyrovnanými soupeři.
K rozhodčím bych zmínila, že se k závodu postavili v duchu jeho jména – Mistrovství ČR. Hodnotili přísně, srovnatelně s jakýmkoliv jiným mistrovstvím v republice. I figuranti pracovali na stejné úrovni, jako kdyby soutěžili špičky jiných plemen. Právě proto byly výsledky nakonec takové, jaké byly.
Možná se tento ročník měl jmenovat nultý…. Každý se po závodě musel sám vyrovnat s příčkou, které dosáhl. Našli se lidé, pro které výsledky byly natolik devastující, že měli chuť skončit se sportem a psa nechat „jen tak žít“. Jak řekla ředitelka soutěže Iveta Skalická, když hodnotila na závěr: „….no, aspoň, že nám nepršelo….“
A my ostatní, pro které je každý neúspěch velkou výzvou, se těšíme na příští rok, že si psy připravíme lépe, abychom těm ipáckým rozhodčím ukázali, že naši bouvieři jsou stejně schopní a odhodlaní, jako jiní psí závodníci.
S kynologickým pozdravem Andrea Korunková.